Lighthouse

1 A odpovídaje Job, řekl: 2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás. 3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se. 4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj? 5 Pohleďte na mne, …

1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl: 2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil, 3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal. 4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka …

1 Tedy odpověděv Job, řekl: 2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými? 3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně. 4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj. 5 Jestliže se pak vždy …

1 Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl: 2 Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme. 3 Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte. 4 Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa …

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem. 2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé. 3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá. 4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, …

1 A odpovídaje Job, řekl: 2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé. 3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš? 4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb …

1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: 2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své, 3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými? 4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ. 5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli …

1 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování. 2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá. 3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou. 4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani …

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní …

1 Odpověděv pak Job, řekl: 2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost. 3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není? 4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý …